Pobočka- potter.sk

Severus Sevíčka zobral do komnát a vtedy si všimol tenučký plamienok zelenej farby v ohnisku.
Pomyslel si že to nemusí byť nič dôležité, no ked´ dal Sevíčka spať a sám si ľahol,ihned´ zaspal.
Sevíček sa však zobudil a cez pootvorené dvere videl ako cez kozub vstúpil do komnát neznámy človek.
Nebol si istý kto to je a tak celkom potichu ale zreteľne zavolal:"Ta-ta?"Postava sa otočila.Severus sa len pretočil v posteli a opäť spal.No postava neprekazovala ani najmenší znak únavy.Naopak,rozhliadala sa a vtom zbadala Sevíčka .
Priblížila sa k nemu a na tvári sa jej zračil posmešný úškrn.Dena Snapová-Deaflonová,sestra Severusa Snapea.

"Samozrejme, Grangerova. A okamzite ma pustite, niesom ziadne decko, o ktore sa treba strachovat!" povedal svojim mrazivym a nazlostenym hlasom.
"Sevicek,pod ku mne. Co to mas v ruke?" maly si za chrbatik schoval svoju "hracku" a nevinne sa usmial.
"Ta-ta?" povedalo nesmelo dieta.
"Pod sem, pod." Schytil ho do narucia a chlapec okamzite pustil predmet z ruk.
"Ano, uz som tu...a nemysli si, ze ked si prave povedal svoje prve slovo, tak ma obmekcis a nebudes mat trest." povedal vaznym hlasom, ale jeho oci boli jemne.

Sevicek sa uz zacal ohanat, ked tu z poza rohu priletel velky netopier...a zabranil tomu, aby bola Hermiona zranena.
Ked onyxove zviera padlo na zem, premenilo sa na Severusa, ktory mal na sebe len boxerky ciernej farby na ktorych bol z predu nakresleny
kypiaci elixir :-D
"Pan profesor ste v poriadku?" pribehla Hermiona k nemu a az vtedy si vsimla co ma profesor na sebe.

"Pre trolie bobky! To decko je normálne nebezpečné!" nahnevaný výkrik spoza Hermioninho chrbta ju vyľakal až nadskočila. V okamihu sa otočila.
Neville stál tesne za ňou a šúchal si čelo, na ktorom mu pomaly rástla hrča.
"Neville!" zhíkla prekvapene. "Kde si bol, už pol roka sme ťa nevideli." hodila sa mu okolo krku a nadšene ho objímala. Nevillovi až oči z ďuľkov vystupovali. Konečne sa mu podarilo ju od seba odtrhnúť. Chytil ju za ramená a držal oproti sebe. Pozorne sa jej díval do očí. V tom pohľade bolo niečo zvláštne.
Hermiona sa odrazu preľaknuto odtiahla a pozornejšie si ho obzrela. Bol to Neville, ale.....vyzeral akosi ináč, tajomnejšie, mužnejšie....
"Čo sa s tebou stalo?" vydýchla potichu zhypnotizovaná jeho očami.
Obaja však zabudli na malého Sevíka, ktorý sa potichučky blížil k nim. Neville sa nadýchol, otvoril ústa, keď odrazu....

paní Norisová byla vydešená k smrti, jak se k ní blížilo batole s multifunkčním válečkem v ruce. Její ocas byl zaklíněn pod spadlým brněním a ona se nemohla hnout.
Hermiona zalapala po dechu, když zbadala výraz v detských očích. Byl tak podobný své matce, až z toho šel mráz po zádech.
"Sevíčku... co kdybys odložil ten váleček?" zavolala na nej mile a opatrne se přibližovala k chlapci. Malý blondýn s černou botou, kterou nepochybne vzal svému otci z botníku, když ho matka nehlídala, se na ní ostražite podíval a válečkem jí zamával.
"Nene, Sevíčku, teta Mia ti neublíží, jen hezky polož ten váleček, broučku," navigovala dítě, snažíc se zabránit, aby si neublížil. Chlapec překvapeně koukal na pŕedmět ve své ruce a udělal pohyb, jakoby ho chtěl položit.
"To je ono. No vidíš, jak jsi hodný chlapeček. A teď pojď k tetičce," volala ho, no místo dítěte k ní vzduchem letěl multifunkční váleček, kterému se jen tak tak vyhnula.
Nekdo jiný, kdo se znenadání objevil za ní, však takové štěstí neměl.

„Ne, NE! Zachraňte mého syna! Hermiono, kde jsi?! Au!“ křičel stále dokola.

„Vypadá to, že blouzní, chudák.“ ozvalo se odněkud soucitně.
„A pořád volá tvé jméno! Proč volá tvé jméno?!“ ozvalo se z druhého konce.
„Ustupte, ustupte!“ zaznělo směrem od dveří. „Co se mu stalo? Potřebuji to okamžitě vědět!“ ozvala se madame Pomfreyová přísně.
„My nevíme. Najednou se sklátil a začal volat svého syna, tady Hermionu a orosilo se mu čelo, pak se chytal za hlavu a mezi to občas zakřičel-Mé vlasy!“ odpověděl Harry.
„Chudáček, to budou ty následky po multifunkčním válečku, kterým ho ta bosorka mlátila až do bezvědomí. On si nedal říct a musel z mi utéct z nemocničního křídla, a teď to má!“ rozčilovala se.
„Třeba, kdybychom mu přivedli Sevíčka a on na něj promluví, uklidní se!“ napadlo Hermionu.
„Dobrý nápad slečno, viděla jsem ho tahat paní Norisovou za uši, kousek odtud. Zajděte pro něj. Ale proč volá jméno Hermiona, to je mi záhadou,“ pronesla u tišeji pro sebe.
„Zrovna se s ní bavil, když upadl do tohoto stavu. Mohlo by to vysvětlovat, volání jejího jména?“ zeptal se Ron, který stál tak blízko, že ji zaslechnul
„Je to možné,“ zamyslela se.

Hermiona zatím kráčela pro malého Sevíčka. „Abych čekala, že mi strhne body, jak se probudí. Malfoy mi hodí něco na hlavu, za doprovodu hroutícího se zvuku a on hned, co jsem dělala. Ts…“ brblala si pod vousy, když došla do chodby, kde se ozývaly zvuky kočky a malého Sevíčka. To co viděla ji vyrazilo dech…

severus neměl ani klidný spánek, pořád se mu dokola odehrávala nehoda, při které jeho manželka zahynula. Byla to příšerná noc. Byrák se jim zřítil na hlavy a Mia uvýzla pod trámem. Z posledních sil zavolala na Seva "Zachrach našeho syna." Nebylo ji už pomoci. sverus se z posledních sil přemýstil k pozemkům bradavic... .
S trhnutím se probudil. Vzpomínal na šťastnou dobu kdy byl společně s Hermionou a jejich syn se měl narodit. Teď ležel tu s ním. Severus si povzdychl, musel se o něho postarat, to si Mia přála. Bude se snažit dát mu veškerou svou péči, kterou mu je schopen poskytnout...

Malý Sevíček sa pomrvil otcovi v náruči a dožadoval sa pozornosti tak, že pocapkal (poťapkal) otca po holej hlave. Nato sa Severus zasmial so slzami v očiach. "Mladý pán, na toto si nezvykaj." a venoval mu krátky bozk na jemné vlásky.
"Albus..." zdvihol svoje onyxové oči a chcel ho požiadať o láskavosť...ale riaditeľ tam nebol. -Dekórum- pomyslel si Severus...ešte nikto nevidel majstra elixírov plakať.
Zovrel svoje dieťa ešte tuhšom objatí, ľahol si spät do postele a ukolísaval nielen dieťa, ale aj seba v pokojný spánok.

Albus na něj nevěřícně koukal "kde je kdo Severusi? Možná si ješt neuvědomuješ realitu, ale to se časem spraví." Potom se pomalinku usmál "Ale jestli myslíš svého syna, kterého sme zachránili na poslední chvíli při nehodě, tak tu je."
Severus sledoval jak k němu ťapká jeho malí Sevík. Vzal ho do náruče a s otázkou v očích se kouknul na Brumbála. "Víš ale mám pro tebe i špatnou správu, ona Hermiona zemřela při té nehodě.
Severus přitulil malého severuse k sobě a slzy se mu začali kutálet z očí. Potichu zašeptal "Mia proč ty...?"

V tom sa dvere ošetrovne otvorili a v nich nestál nik iný, než sám veľký Albus Brumbál.
"Severus, chlapče... to som rád, že si sa konečne prebral," zdravil ho, pristupujúc k jeho posteli. Všimol si Severusovu ruku, ktorá hmatala po hlave, ale nič nenahmatala.
"POužil som kúzlo, ktoré zabránilo tvojim vlasom rásť. Viem, ako neznášaš svoju prirodzenú farbu a keďže nebol nik, kto by ti počas toho pol roka vlas nafarbil, myslel som, že to bude lepšie. samozrejme ho hneď možem zrušiť," poponáhľal sa s odpoveďou.
Severus len mlčky prikývol a spýtavo pozrel na riaditeľa.
"Kde je?" spýtal sa ustráchane a ich pohľady sa stretli.

Hlavou se mu honilo co vše se mu stalo před nehodou, která ho uvrhla do kómatu. Když zjistil, že jeho manželka stále navštěvovala Lockharta v nemocnici a on za ní dokonce přišel, dostal se přímo do varu. Svého malého kudrnatého synka, ji nechtěl přenechat. Chovala se úděsně k němu i malému Sevíčkovi. Proto se rozhodl, pro kouzelnický rozvod a chtěl dítě u sebe, aby ho ochránil před válečkem, se kterým se jeho matka neustále oháněla a ohrožovala tak oba! Když se to baba všechno dozvěděla, vyrazila s novým válečkem, který si toho dne koupila v příčné ulici. Byl multifunkční! Dokázat uválet těsto, i naklepávat maso, dokonce měnil velikost na základě velikosti potraviny. A tak, když se Snape objevil večer doma, vystartovala na něj a váleček už se zformoval podle potřeby.

Snape dovzpomínal, se chytl za hlavu a v tu ránu vytřeštil oči.

„Kde mám do Merlinovi prdele vlasy? Svůj šlechtěný pažit?!“ zakřičel.

Schúlil sa na posteli do klbka a snažil sa spomenúť si, čo sa stalo za toho pol roka, čo bol údajne v kóme. Ako z veľkej diaľky vnímal všetkých, čo za ním pravidelne chodili a medzi nimi... zachvátila ho panika, keď si spomenul na tie tiché mäkké slová, ktoré ho deň čo deň povzbudzovali. Severus zalapal po dychu a hodnú chjvíľu mu trvalo, kým sa jeho dych ustálil. Spomienky v jeho hlave vírili ako mocné tornádo a z toho všetkého vyčnievalo jedno jediné meno... Severus Junior Snape- jeho syn.

Severus sebou najednou prudce trhnul a posadil se. Rozhlédl se kolem sebe a nevěřil svýk očím. Netušil co je skutečnost a co iluze. Jen co se probudil ukázala se Madam Pomfreová(nwm jak se to píše:-D) a donutila si ho znovu lehnout. "jistě Severusi víte co znamená slovo komat" začala ošetřovatelka s vysvětlováním "ocitl ste se v něm na půl roku, dalo mi práci vás probrat." Severus se zašel zvedat... . Avšak ošetřovatelka ho hned zatlačila spátky do postele a se zdvyženým ukazováčkem hrozila "ještě jednou se zvedneta a mezi vašimi léky se oběví jed..."
Severus si jen povzdichnul a otočil se na bok a přemýšlel jak dlouho tu bude muset trčet než ho nechá odejít...

Trojice mladých kouzelníků chvíli nechápavě zírala na zoufalého, blouzícího Nevilla, když Ronovi blesklo v očích pochopení. V obličeji se mu rozlil spokojený výraz mstitele. Krok, sun, krok, sun... Blížil se k Nevillově posteli a napřaženou rukou, v níž pevně svíral svou hůlku, mířil na hruď podivného spolužáka.
"Ronalde, opovaž se!" vypískla Hermiona. "Vždyť se nemůže bránit!"
"No co? Jen jsem mu chtěl změřit teplotu!" bránil se Ron a zklamaně couvnul o krok zpět. "A navíc - slyšelas ho? Je to Snape, Hermiono. Trochu vytrestat by si přece zasloužil"
"Snape?" Neville číslo jedna se právě probral z mrákot a vypadalo to, že se co nevidět složí podruhé. "To nemyslíte vážně!"
Hermiona na něj zadumaně pohlédla. "No, víš, skoro to tak vypadá." Pokrčila rameny. "Jestli je to Snape, nebo kdokoliv jiný, a jestli použil mnoholičný lektvar... Chci říct, dejme tomu čas. Za hodinku by měly účinky lektvaru vyprchat a potom uvidíme..."
"A když nevyprchá?", ptal se plačtivě Neville.
Hermiona jen zakroutila hlavou a začala kolem vetřelce rozmísťovat obranná kouzla. "Pro všechny případy..." zamumlala spíš sama pro sebe.

Harry jen zarytě mlčel. Snape Nevillem? A co tady, probůh, dělá Lockhart? Jak se dostal z nemocnice? A proč? "Snad nám to poví tenhle..." pomylsel si a sedl si tak, aby měl dobrý výhled na stále spícího neznámého v Nevillově kůži. Nikdo si přitom nevšiml, že se pravý Neville potichu vykradl z místnosti...

"Jaaaa jaja ja...vlastne neviem čo to robím...zlatko povieš mi to?" spýtal sa Lockhart strateným hlasom.
"Slečinka, zavri si tie svoje zvedavé ústa a odpovedzte nám len to, kde sa ukrýva ten zbabelec Snape!" záhadná žena strácala trpezlivosť.
Harry sa ujal slova: "Prepáčte, ale ste v jednej z internátnych fakúlt...a profesor Snape má vlastné komnaty."
"Nebuď drzý chlapčisko. Stopa jeho mágie vedie až po obraz tej tučnej ženskej, takže musel isť tu."
Teraz vytiahla svoj prútik a potiahla Lockharta za seba.
"Vidím, že ma Severus dostal a zmiatol ma touto nezmyselnou stopou. Takže detičky chodte spať a o tomto neceknete ani živej duši...inak sa vrátim a použijem pamäťové kúzlo." zasyčala žena. Otočila sa a zmizla im z dohľadu, keď sa zabuchol vchod do klubovne.
"Tak a teraz sme spoznali pani Snapovu." povedala teatrálne Hermiona.
V tom sa jeden z Nevillov prebral a začal sa triasť. "Nie drahá ja neviem, kto zjedol tu čokoládu,....ano poutieral som prach..." blúznil po množstve čokolády, ale aj potom čo počul posledné slová, ktoré vyslovila Hermiona.

"Veserus Schlejp?" Ron a Harry sa v okamihu nechapavo pozreli na seba. "Nikoho takeho nepozname."
"Pre Merlina!" skrikla nastvane Hermiona a rukou sa buchla do cela. "Vy dvaja ste totalne nemozni!" Odvratila sa od nechapavych tvari svojich priatelou, ladne prekrocila bezvedomeho Nevilla, ktory stale lezal na zemi a podisla blizsie k Lockhartovi. "Vy ste pravdepodobne mysleli Severusa Snapa."
"Och, ano...ano...Sneverusa Shapa!" Lockhart sa ziarivo usmial. Hermiona si na okamih spomenula na svoju davnu naklonnost k nemu, no okamzite sa spamamtala.
"A mozem vediet, preco ho hladate?" pohladom bludila raz na Lockharta, raz na jeho zensky doprovod. "A kto vlastne ste? Ako ste sa dostali do nasej klubovne?" Ocami sa zastavila na zene a s nedoverou si ju premerala.
"Ste velmi zvedava, slecna..." precedila zena pomedzi zuby a v ruke schovanej za chrbtom zovrela prutik....

"Hihihi, my se známe, střapatá slečno? Hihihi... Dobrý večer, pánové! Háááápčííííí!", uklonil se první příchozí tak hluboko, že se nosem málem dotýkal podlahy a nasál prach z koberce. "Svatostan... Zlatobol... Stavoslav...", prosebně pohléhl na postavu za sebou. "Zlatohlav. Zlatohlav Lockhart...", zamumlal slabý ženský hlas v pozadí. "Á, děkuji, to je zřejmě mé jméno. A vy musíte být nový lékařský personál? Ale jistě! Moc mě těší, řeknu vám, už bylo načase - myslím vyměnit ty zabedněnce, co si myslí, že nejsem v pořádku. Co říkáte mému novému modelu?" Zlatohlav udělal ladnou piruetu. "Zlato, nepřišli jsme si povídat", ozvala se zase postava v pozadí. "Ach, promiň, má drahá... drahá...ehmmmm drahá... no to je jedno. Hledáme Veseruse Schlejpa. Mám s některým z vás tu čest?"

„Co konkrétního máš Hermiono, teď na mysli? Myslíš, že Nevillovy valentýnské cukříky, Snapeův sňatek, rodinný vztah s Lockhartem a jeho údajný blonďatý syn s kudrlinkami, mají něco společného?“ zeptal se Harry opatrně a Ron jen jemně přikyvoval.
„No, řekněme, že to bylo nějak takto…“ Hermiona se nadechla k vysvětlení, ale v tu chvíli… Klika cvakla, dveře letí… Trojice stála šokovaně na místě, oba Nevillové leželi. Ten s králíčky v mrákotách, ten druhý spal poklidným spánkem, potichu pochrupával. Tváře umazané od čokolády, se mu v pravidelných rytmech nadouvaly a zase splaskávaly.
Trojice chvíli hypnotizovala postavu, která tak náhle vpadla do místnosti. Byla zahalena do pláště a z pod kapuce, mu padal jeden pramen světlých vlasů, jakmile si to postava uvědomila, rychle jen schovala. V ten moment, odkryla kus pokožky. Tohoto si všimla jen Hermiona, oba chlapce chytla za ruce a …
„To jste vy?“ zeptala se.
„Hermiono, koho máš na mysli?“ zeptal se Ron. Ale než stačila Hermiona odpovědět, do místnosti vpadla druhá postava. Menší a útlejší.

Harry pozeral zarazene na Hermionu a potom do plameňov. -Čo mi tých pohľadom chcela povedať?-
Hermiona si podľa Harryho pohľadu uvedomila, že je myšlienkami úplne inde. Mal taký priblbý prázdny pohľad.
"Zem volá Harryho Pottera! Myslím si, že Nevilova situácia má veľa spoločného s profesorom Snapom." vyslovila svoje domnienky. Mala pocit, že iba ona logicky uvažuje.

Zdesene si schoval tvar do dlani a z hrdla sa mu vydrali nezadrzatelne vzlyky.
"Neville," Hermiona podisla k nemu, chytila ho za rameno a podala mu kapesnik. "povedz nam pekne od zaciatku, co sa stalo."
"Ja...ja..." vzlykal Neville a vreckovou si utieral zaslzene oci. "my-myslel som, ze je to nejaky zart, a-ale...nie je....som to skutocne ja....ja-ja som sa docista zblaznil...." dalsi prival slz ho prinutil prestat rozpravat a poriadne sa vysmrkat do vreckovky. Hermiona sa zatvarila znechutene, no mlcala.
"Najhorsie je na tom to..." pokracoval, ked sa trochu ovladol. "...ze ten moj dvojnik mi pojedol vsetky moje uzasne cokoladove cukriky, co som dostal na Valentina..." opat sa rozplakal.
Hermiona sa narovnala. "Ty si dostal na Valentina nejake cukriky?" velavyznamne pozrela na Harryho...